Arcidiecézní charita Praha

Každý se na výlet těší – zvláště děti. I naše děti z domu Gloria se hodně těšily na plánovaný výlet, především na plavbu lodí po Slapské přehradě. Počítaly, kolikrát se ještě vyspí, než bude ta sobota. V předvečer, i ráno v den odjezdu, se ještě naposledy zamíchalo složením výletníků, dostalo se i na náhradníky, kteří byli probuzeni z hlubokého spánku a na odjezd se připravili během deseti minut. Nasedáme do dvou vozů, loučíme se, máváme. Cesta ubíhá příjemně, děti se seznamují s panem řidičem, vzpomínají, která místa už navštívily. Po příjezdu na Slapy máme necelou hodinku času, kterou využijeme na procházku ke Svatojánským proudům. Vyfotíme se u Svatého Jana a vracíme se k přístavu, kam právě přijíždějí naši průvodci s další várkou dětí s jiného azylového domu. Přivítáme se a už společně vyhlížíme náš parník. Asi bude jen pro nás, počasí je totiž od rána nepřívětivé, vypadá to na déšť, zatím spadlo jen pár kapek… Už se blíží obrovská loď, děti ji s potěšením vítají, nastupujeme na palubu, parník několikrát zahouká a už vplouváme na širokou plochu přehrady směr Stará Živohošť. Děti na okamžik trochu znejistí, ztrácejí řeč, oči dokořán, je to přece jen jejich první plavba v životě… Za chvíli si zvyknou a jsou zde jako doma. Během plavby se přesouváme na krytou palubu, je tam o něco tepleji a tolik nefouká. Nastupuje paní s pejskem, který pro jistotu zalézá pod lavičku a z bezpečí pozoruje hemžení tolika neposedných dětí. Ano, jsou neposedné, ale výjimečně poslušné, žádné z nich se přes palubu nepřehoupne. Zdá se, že vnímají rozlehlost šedé vodní plochy, obklopenou hustými lesy, a ukládají si krásu přírody do srdíček. A jsme na Živohošti, kde nás vítá hodná paní, která děti odvede na louku plnou her a soutěží. Před hrozícím deštěm jsou připraveny velké stany, děti se rozbíhají, zkoušejí svoje dovednosti, sbírají bodíky v různých disciplínách, strefují se do rozesmátého klauna, shazují plechovky, skládají obrázky, procházejí naslepo stezkou nástrah, trénují paměť při hádání předmětů, vše zaznamenává pan fotograf… Jsou šikovné, úžasné, šťastné. Několik se jich přesouvá na hřiště, kde se mohou projet na kolech. V poledne, už trochu promočení a prochladlí, všichni odcházíme na oběd. Dobu čekání využijeme na povídání o tom, co komu chutná – většinou jsou to hranolky... Za chvíli už nás zahřívá dobrá teplá polévka, menu je naštěstí pro všechny stejné, odpadá problém s vybíráním. Číšník přináší první porce, a jsou to – hranolky! Děti jsou po tak aktivním dopoledni vyhládlé a s chutí zvládají i sladkou tečku na konec. Když po obědě vyjdeme ven, čeká nás milé překvapení - ukázalo se sluníčko! Moc nehřeje, ale rozhodně přidává na náladě. Ta je výborná, čeká nás totiž minigolf. Nejšikovnější je ta nejmladší, okatá copatá holčička, a nejstarší chlapec. Těžko věřit, že golfové hole mají v rukou poprvé. Když vyzkoušíme všechny jamky, opět přecházíme na cyklistickou dráhu, závodí se na čas i vytrvalost. Opět překvapuje i baví ta nejmenší, která s urputností jí vlastní přemáhá těžké kolo, s rychlostí hlemýždě nehledíc na ostatní vjíždí do cíle. Odpoledne rychle uběhne, už neprší, po krátkém hlasování, zda zpět na Slapy autem nebo lodí, vítězí loď. Při druhé plavbě už jsou naši pasažéři zkušenější a na lodi prozkoumávají všechna zákoutí. Také dostávají sladkou odměnu za aktivitu při soutěžích a hrách.Jsou soucitné – sladkosti nabízejí i dětem, které jsou s námi na palubě. Z lodě přestoupíme do aut, které už nás odvážejí do Prahy. Cesta je hodně veselá, děti sdělují své dojmy, zážitky… Před domem Gloria už čekají maminky, převezmou si své rozdováděné děti, které ještě od milých sponzorů dostávají plné tašky dárečků. Děkujeme, a loučíme se s příslibem dalšího výletu ( nejlépe letadlem – naše děti jsou opravdu nenáročné ☺ ) Dodnes se ve vzpomínkách děti i maminky k tomuto krásnému, vydařenému výletu často vracejí…