Středisko Migrace vzpomíná na návštěvu z Běloruska
Na konci července přijely do České republiky na týdenní návštěvu běloruské děti z programu Adopce na dálku®. Několik dní trávily v rodinách svých sponzorů. Charitní Středisko Migrace podporuje dvanáctiletou Anastázii a na návštěvu vzpomíná...
Jak jste se již dozvěděli z našeho webu, na konci července přijely do České republiky děti z Běloruska, které se účastní programu Adopce na dálku®. I naše Středisko Migrace podporuje dvanáctiletou Anastásii z Grodna.
„Nastěnka žije pouze s maminkou a mladší sestřičkou Sněženkou v jednopokojovém bytě. Ve škole má nejraději matematiku a ruštinu, ráda se učí angličtinu, čte knihy a baví jí hádanky. Snaží se pomáhat mamince s domácností a s péčí o mladší sestřičku,“ vypráví vedoucí Střediska Světlana Porche.
„S Nastěnkou jsme strávily dva dny a snažily jsme se, aby si návštěvu co nejvíce užila. Využily jsme toho, že spolupracujeme s rusky mluvícími dobrovolníky, někteří z nich jsou dokonce přímo z Běloruska a Nastěnka si tak mohla užívat krás Prahy ve svém rodném jazyce,“ informuje Světlana Porche.
První den po příjezdu jsme provedly Nastěnku centrem města a zavítaly jsme i do obchodů, kde si vybrala malá parádnice několik nových kousků do svého šatníku. Druhý den jsme pak věnovaly spíše zážitkům a vyrazily jsme do Dinoparku a Mořského světa. „Aby se Nastěnka necítila sama, společnost jí dělaly i dcery naší dobrovolnice, které mluví rusky a jsou v jejím věku,“ doplňuje Světlana Porche. Nejvíc se Nastěnce líbilo v Dinoparku, kde si na dinosaury mohla i sáhnout. Pak už jsme holčičku předaly pracovníkům Rozvojového střediska, kteří se o Nastěnku starali až do doby, kdy s ostatními dětmi odjela do Krkonoš.
Nastěnka se vracela domů nejen s dárky, které od nás dostala pro sebe a svou sestřičku, ale i s dárkem pro maminku, která v průběhu jejího pobytu v ČR oslavila narozeniny. „Doufáme, že si pobyt v České republice užila a odvezla si hezké zážitky, o kterých bude moci doma rodině a kamarádům vyprávět. I my budeme mít na co vzpomínat,“ končí vyprávění Světlana Porche.