Arcidiecézní charita Praha

Mgr. Eva Písecká je speciální pedagožka, která se zaměřuje na poruchy chování a pracuje v Poradně Magdala. Poradna Magdala poskytuje služby pro jednotlivce a rodiny. Pomáhá jim řešit situace, kdy se v rodině nebo v partnerských vztazích objevuje násilí, ať už domácí či jiné formy. Ve své práci každodenně konzultuje s rodiči, kteří mají velké konflikty anebo se nesmí vídat s dětmi jinak než pomocí asistovaných setkávání, vede semináře pro rodiče a pomáhá lidem, kteří se dostali do životní krize.

Bc. Pavel Houška je ředitel Střediska v Brandýse nad Labem, vede azylový dům pro maminky s dětmi, Nízkoprahové středisko pro lidi v tísni a Asistenční službu pro seniory. Vede socioterapeutické skupiny pro maminky s dětmi do azylového domu v Praze a studuje Supervizi a řízení na Univerzitě Karlově.

V čem si myslíte, že byla práce v Černovicích specifická? Na intervizích vyplynulo, že práce s dětmi v každém zařízení je úplně jiná, v čem ta jinakost byla u vašich děvčat?

E: Jinakost u dívek z Černovic se projevovala především tím, že šlo o skupinky děvčat, z nichž některé byly bezdětné, některé těhotné a některé měly malé děti. Během setkání musely občas dívky odběhnout na krmení, na vyšetření s miminkem, ale také na místní sociální odbor. Byly to „děti, co mají již děti,“ a díky tomu mají zodpovědnosti a závazky, které mnozí jejich vrstevníci poznají až za několik let. Celkově lze členky skupin nazvat jako „hledačky lásky,“ kterou nedostaly doma.

P: Dalším specifika skupin dětí z Černovic spočívala v tom, že se mezi nimi vyskytovalo několik dívek, které ve svém životě prošlo těžkými traumaty. Tomu jsme také museli přizpůsobit styl vedení skupin a pracovat s některými tématy programu velmi citlivě.

Oba máte psychoterapeutické vzdělání, uplatnili jste to během průběhu skupin?

E: Dívky v Černovicích mají závažné poruchy chování a emocí a procházejí zde procesem ústavní a ochranné výchovy. Děvčata byla v různých fázích adaptačních procesů ústavu, což se projevovalo i na jejich chování během setkávání. Některá děvčata byla více adaptovaná na prostředí ústavu, jiná méně. Každá dívka měla svůj životní příběh, mnohdy velmi těžký. Ke každé dívce bylo třeba přistupovat individuálně, s respektem k jejím možnostem a potřebám. Myslím, že bez psychoterapeutického vzdělání bych nemusela dobře rozumět jejich psychické nepohodě a těžko by se mi dařilo s děvčaty pracovat pouhými pedagogickými metodami. Během setkávání docházelo i k jejich různým emočním afektům, které bylo třeba terapeuticky ošetřit.

P: Psychoterapeutické vzdělání se dalo uplatnit ve více oblastech. Hodily se jak znalosti skupinové dynamiky a zákonitostí práce se skupinou, tak i vlastní sebezkušenost, která pomáhá při citlivém vedení skupiny.

Co vám při práci se skupinou pomáhalo, abyste zaujmuly děvčata z výchovného ústavu?

E: Děvčata zajímala některá téma víc, jiná méně. Již při prvním setkání jsme vypozorovali, že dívky víc zajímají příběhy ze života než teorie. Do prezentací jsme zařadili videa týkající se jednotlivých témat, ukázky bezpečného uvolnění negativních emocí, relaxační techniky. Dívky rády pracovaly technikou situačních scének, kdy si samy vytvářily scénáře. Také rády poslouchaly různé kazuistiky z naší poradny zabývající se násilím. Celkově se nám velmi dobře osvědčilo častější střídání technik (aktivit a edukace) a ponechání děvčatům volnosti při tvoření pracovních skupinek.

P: Členky skupinek také velmi pozitivně reagovaly na partnerský přístup, kdy jsme k nim přistupovaly s respektem k jejich vlastním životním zkušenostem, brali jsme vážně jejich názory a vyvarovali se jejich hodnocení či odsuzování. Velmi se nám také osvědčilo zapojit dívky do tvorby programu setkání, navrhování témat dalších setkání nebo třeba volbu hudebního doprovodu doprovázejícího některé aktivity.

Jaké si myslíte, že by měli mít vzdělání lektoři, kteří se pouštějí do práce s touto cílovou skupinou?

E: Myslím, že pro práci s touto skupinou mladistvých je psychoterapeutické vzdělání výhodou. Jako lektoři nepoužíváme techniku mentorování, ale povídáme si s děvčaty, jako bychom byli jednou z nich. Nevnucovali jsme jim, že to, jak to mají, je špatně, ale šli jsme cestou nahlížení do jejich života a ukazování jinakosti toho našeho. Povídali jsme si s nimi o tom, že žít se dá i jiným způsobem, než který znají. Takže doporučuji k humanitnímu vzdělání i alespoň započaté psychoterapeutické.

P: Určitě bych upřednostňoval vzdělání v některé v pomáhajících profesích vhodně doplněné o kurzy zaměřené na komunikaci, práci se skupinou aj. Psychoterapeutické vzdělání je pak ideální. Stejně důležité jako vzdělání je však také osobnost lektora.

Co pro vás znamenala práce na projektu oproti běžným pracovním aktivitám?

E: Práce na projektu Tváře lásky mě moc bavila. Byla to změna v tom, že jsem si mohla kreativně připravovat průběh setkání s respektem k určeným tématům. Pojmula jsem to, že nejlepší pro setkání s děvčaty bude, když tam budu sama za sebe, bez jakékoliv nadřazenosti role lektora, a tím se k děvčatům nejvíce přiblížím. Přípravu na daná témata jsem zvolila formou hry, ve smyslu „škola hrou“. To si na pracovišti nemohu dovolit, neboť pracuji jako rodinný poradce v poradně zabývající se domácím násilím. Běžně konzultuji s klienty a pak mne nemine nezbytné papírování a protokolování J.

P: Práce na projektu, ačkoliv byla poměrně náročná, pro mě byla určitě osvěžením a vytržením z mých každodenních pracovních úkolů. Příběhy dětí mi také v mnohém rozšířily obzory a pomohly v lepším pochopení mnoha našich současných klientů, kteří ve svém životě prožili podobné věci. Práce na projektu byla také velmi kreativní a inspirativní.

Co byste na projektu změnily?

E: V projektu by se mi líbilo, kdyby skupinky byly uzavřené. Jednak na sebe témata navazují a pak nová děvčata nejen že hůře zapadala do již vytvořených skupin a vztahů, ale i neměla souvislosti vyplývající z předchozích setkání.

P: Bylo by pro mne příjemnější, kdyby se setkání opakovala ve sejný den v týdnu a na stejném místě.

Čím vás práce na projektu inspirovala, jak by se daly zlepšit služby pro lidi, které zažily násilí, přijde vám forma prevence efektivní?

E: Prevenci u dětí a mladistvých považuji za efektivní. Děvčata zajímaly například informace o způsobech obchodování s lidmi a naučily se rozpoznat rozdíly bezpečných pracovních nabídek od podvodných, které mohou najít na internetu, v novinách. Myslím, že pokud budou v budoucnu hledat práci, vybaví se jim naše pracovní karty a vzpomenou si, že jim může hrozit nebezpečí z „na první pohled lukrativních“ nabídek práce.

Při práci s dívkami bylo viditelné citové strádání, které se s největší pravděpodobností váže z doby jejich dětství. Tato praxe mne inspirovala k přípravě seminářů na téma „Vznik psychické deprivace u dětí“ a „Co jsou to rodičovské kompetence“. Myslím, že tato témata mohou pomoci klientům naší poradny k lepšímu pochopení souvislostí týkajících se domácího násilí a jeho prevence.

P: Během přípravy a realizace projektu jsem měl možnost prohloubit svoje znalosti v probíraných tématech a rozšířit svůj pohled na probíraná témata o zkušenosti dívek.

Ve vaší každodenní práci máte uživatele, kteří prošli těžkými situacemi, v projektu jste se dostali k dívkám, které se připravují na život. Ve vašich skupinách byly dívky, které mají bohaté zkušenosti s násilím, jak by se dalo předcházet tomu, aby se následně dostaly do vašich služeb?

E: Na děvčatech bylo viditelné, že u některých byla míra poruchy chování nižší u některých vyšší. Myslím, že může dívkám pomoc účast na různých interaktivních preventivních programech týkajících se domácího násilí a obchodování s lidmi a současně využití některých druhů psychoterapeutických metod.

P: Podle mě by nejlepší prevencí byla možnost, aby dívky vyrůstaly ve stabilním prostředí rodinného typu. Pokud by to nebylo možné, je potřeba zajistit pro děti opouštějící výchovný ústav odpovídající opory jak v materiální, tak emocionální rovině. Bez takových opor se totiž ve svém životě neobejde nikdo z nás.

Projekt TVÁŘE LÁSKY probíhá v  období od 1. května 2015 do 30. června 2016 za podpory Norských fondů a ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha. Projekt Magdala, služba Arcidiecézní charity Praha, tímto rozšiřuje pole své činnosti o terénní preventivní aktivity s dětmi a s mladistvými.

Čtěte další aktuality z projektu Tváře lásky.