Arcidiecézní charita Praha

Rozhovor s paní Jessy Mubangwa

“Dříve jsem prodávala zeleninu na místním tržišti v Solwezi, je to od mého bydliště asi 30 minut chůze. Vydělané peníze mi ale nestačily na to, aby všechny mé děti mohly do školy. Navíc z neprodané zeleniny byly velké ztráty každý den. Když jsem se na schůzce rodičů dětí z programu Adopce na dálku^® dozvěděla o krejčovském kurzu, rozhodla jsem se přihlásit. Již dříve jsem totiž obdivovala lidi na tržnici, kteří umí šít a jsou schopni se postarat o svou rodinu.

Těžké začátky

Když jsem s šitím začala, nebylo to jednoduché. Nikdy před tím jsem to ani nezkusila a tak mi to zprvu nešlo. Ale chtěla jsem se to naučit a navíc náš vedoucí dílny pan Jackson Ilunga, říkáme mu ředitel, byl velice ochotný a trpělivý, a tak jsme se všichni časem začali zlepšovat. 

Vlastní šicí stroj

Po ukončení kurzu nám byl na 6 měsíců od projektu zapůjčen šicí stroj, abychom si vydělali prací na svůj vlastní. Pracuji tedy přímo v mém domku v chudinské čtvrti Kaywama, což je lepší pro mé zákazníky, kteří žijí kolem a nemusí tak se zakázkami až na hlavní tržiště v Solwezi. Na tržišti je take větší konkurence, je zde mnoho krejčí.

Můj život se o dost zlepšil, nejen že si vydělám vice, než prodáváním zeleniny, ale dokáži ušít pro své děti nové školní uniformy a mám peníze na jejich školní poplatky. Také jsem schopná si ušít různé věci na sebe, pro své děti a vnoučata. Je však nutné vědět, kolik peněz uložit, kolik na nové látky a kolik na jídlo. Věřím ale, že již brzy vydělám potřebný zbytek částky na svůj vlastní šicí sroj a tak se osamostatním.

Poděkování dárcům

Chtěla bych poradit ostatním ženám v naší komunitě, aby se nebály podstoupit tento kurz a pokud se přihlásí, aby výuku braly vážně a vytrvaly. Také bych ráda poděkovala všem dárcům z programu Adopce na dálku^®, díky nimž tento projekt pokračuje a pomáhá dalším ženám. Budu za ně prosit u Boha, aby jim žehnal za jejich laskavost a dobré srdce.”