Historie Technického institutu

Učiliště funguje již od roku 1986. Je zaregistrováno u ugandského Ministerstva školství a sportu a má také UNEB centrum, což znamená, že v něm studenti z ostatních technických škol skládají závěrečné celostátní zkoušky. Je také aktivním členem ugandské asociace soukromých učňovských škol (Ugandan Association of Private Vocational Institutions – UGAPRIVI).

V době, kdy Charita Praha technické učiliště v Malongwe přebírala, měla škola za sebou již více než dvacet let provozu. Přestože se však tehdejších šest zaměstnaných učitelů (nyní je jich 14) včetně ředitele snažilo seč mohlo, za měsíční plat 90 000 ugandských šilinků (asi 900 Kč), škola čelila celé řadě problémů. Mezi největší překážky patřil nedostatek vybavení, materiálu i budov; chyběly i ty nejzákladnější nástroje a nářadí, bez kterého se řemeslu zkrátka naučit nedá. Navíc učitelé, ačkoli se jedná o řemeslníky z praxe, neměli prostředky na zvyšování své pedagogické kvalifikace, což se rovněž odráželo na kvalitě výuky.

Učiliště mělo při našem převzetí pouhé dvě budovy. Ubytovna pro chlapce přitom byla postavena v roce 2005 také díky finanční podpoře Charity Praha. Druhá budova byla univerzální a sloužila pro všechny ostatní školní činnosti: Nacházela se zde kancelář ředitele, miniaturní sborovna, sklad dřeva, který sloužil i jako třída pro většinu kurzů, dílna pro švadleny i dílna pro tesaře. Automechanici docházeli jednou týdně do dílny v Buikwe. Škola měla dále provizorní dřevěný přístřešek pro stolaře/tesaře, polorozpadlou kuchyň a pouhé dvě latríny. Elektřina byla zapojena, pro vodu však bylo třeba chodit k vesnické studni vzdálené necelý kilometr. Z vybavení byly k dispozici čtyři manuální šicí stroje a jeden nefunkční dieselový motor. Ostatní nářadí si studenti půjčovali od učitelů.