Pečovatelka z Farní charity Beroun oceněna v prestižní soutěži
Paní Veronika Foltýnová z Farní charity Beroun získala čestné uznání v soutěži Pečovatelka roku. Titulek uvedený na diplomu:„Ocenění za mimořádně obětavou, kvalitní a zodpovědnou službu v oboru pečovatelství“ prozrazuje důvody, které k ocenění vedly.
Slavnostní předání jubilejního 10. ročníku soutěže proběhlo jak paní Foltýnová říká ve velmi příjemné atmosféře koncem listopadu na Novoměstské radnici v Praze 1. Patronaci převzaly předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová, první dáma České republiky Livia Klausová, ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová a starostka Městské části Praha 2 Jana Černochová. Ocenění přebírala paní Foltýnová z rukou Livie Klausové. „S každou z pečovatelek si vstřícně podala ruku a nedělalo jí problém si s kýmkoliv popovídat. Proto na to budu ráda vzpomínat,“ říká paní Foltýnová.
Slavnost na Novoměstské radnici byla svátkem nejen pro paní Foltýnovou, ale i pro její nejbližší. Na akci ji přišli podpořit manžel, obě děti, maminka, tchýně i kolegyně z Farní charity a paní vedoucí, která ji do soutěže nominovala.
Rádi bychom alespoň prostřednictvím krátkého rozhovoru zprostředkovali práci a osobnost paní Veroniky Foltýnové, proto jsme jí položili několik otázek.
Jak jste se dostala k práci pečovatelky v týdenních Stacionáři sv. Anežky České a co Vás na této práci nejvíc baví?
Práci v sociálních službách jsem si zvolila nejdříve proto, že jsem po mateřské dovolené hledala práci. Vždy jsem ale měla úctu ke starým lidem. Líbilo se mi, jak umí vyprávět o věcech, které zažili – jako je válka, různé recepty nebo třeba jaké těžké časy museli překonat. Babičku a dědu jsem nikdy neměla, proto jsou naši klienti jediní, kteří mi mohou o všem vyprávět. V rodině jsem něco podobného zažila jen u manželovy tety, o kterou jsem se společně s tchýní starala. Tato práce mě velmi baví a chytla mě za srdce. Ani sama jsem nevěřila, že to tak bude. Proto bych ráda u této práce zůstala.
Proč jste si vybrala jako své působiště právě Charitu?
Člověk, který chce tuto práci vykonávat, musí mít především srdce na dlani. Aby mohl lidem, kteří to potřebují, rozdávat lásku, radost a pochopení, musí jít do míst kde se tito lidé nacházejí. A právě Farní charita je jedním z takových míst. Proto jsem si zvolila tuto organizaci.
Co považujete na Vaší práci za nejtěžší?
Práce pečovatelky je moc náročná. Jak psychicky tak i fyzicky. Je těžké pracovat s lidmi trpící třeba Alzheimerovou chorobou. Proto moc lidí tuto práci dělat nechce. Všichni si musíme uvědomit, že starých a nemocných lidí stále přibývá. Když se o ně nemůže, někdy i nechce rodina starat, měli by mít lidé možnost zajistit si pečovatelku. Ale nejdříve si stát musí uvědomit, jak málo lidí chce v sociálních službách pracovat. Je to kvůli nízkým finančním prostředkům, které sociální služby mají.
Práce pečovatelky je zároveň velmi krásná. Je hezké vidět, když je člověk vděčný třeba jen za pouhý úsměv. Když mu můžete pomoci ve věcech, které sám už nezvládá, i když pro něj dříve byly samozřejmostí. Proto mi velmi pomáhá jejich spokojenost, úsměv na tváři, když se jim opravdu něco povede, co prostě sami zvládli a mysleli, že už to nedokážou.
Co pro Vás ocenění Pečovatelka roku znamená?
Ocenění v rámci soutěže Pečovatelka roku 2012 bylo pro mě velmi příjemné překvapení. Vůbec jsem nevěděla, že takové ocenění může někdo získat. Když mi moje paní vedoucí Veronika Maslíková zavolala, že jsem byla nominována, vyrazilo mi to dech. Byla jsem moc překvapená, ale zároveň velmi dojatá. Měla jsem prostě obrovskou radost, že právě já jsem byla vybrána mezi pečovatelkami roku, a moc si toho vážím.
Tímto bych chtěla moc poděkovat svoji rodině za podporu. Ale hlavně bych touto cestou chtěla moc poděkovat mojí skvělé paní vedoucí Veronice Maslíkové. Za vstřícnost, podporu, pochopení a hlavně důvěru. Děkuji ještě jednou za to, že mě doporučila na Pečovatelku roku 2012 a mohla jsem se tohoto ocenění osobně účastnit.
