Cíl výletu – Botanická zahrada
Koncem června vyrazili klienti Domova se zvláštním režimem na výlet do pražské Botanické zahrady. Výlet se vydařil a všichni budou na nevšední zážitky dlouho vzpomínat. Průběh akce zaznamenala klientka Domova paní Hana s pomocí pečovatelky a také paní Ludmila, která na výletě doprovázela svou 96letou maminku.
Výlet očima paní Hany, klientky Domova
Tento týden jsme byli na výletě v Botanické zahradě. Udělalo mi to velkou radost. Líbila se mi i cesta. Tam jsme jeli jinou cestou než zpět, takže jsem viděla spoustu známých míst, kde jsem už dlouho nebyla.
V Botanické zahradě bylo krásně. Kvetla tam spousta lilií různých barev, některé jsem ještě nikdy neviděla, například tmavorudé. Líbily se mi i skalky s různými druhy mechů. Jen byla škoda, že pivoňky a růže už byly odkvetlé. Také jezírko s želvami bylo krásné, chvíli jsme tam odpočívali a pozorovali, jak se želvy zadumaně tváří.
Odpočívali jsme i na lehátkách na louce, tam jsme si snědli oběd, který jsme měli s sebou. Přálo nám i počasí, nebylo ani horko ani zima, dalo se sedět a odpočívat.
Na závěr jsme měli u stolků pod slunečníky kávu a dívali se na krásný výhled na Prahu.
Výlet jsme si všichni užili. I když jsme byli unavení, bylo o čem si povídat.
Hana Sekyrková
Paní Ludmila, dcera klientky Domova, vzpomíná na výlet do Botanické zahrady
Dostala jsem pozvání, abych se ve čtvrtek 26. června zúčastnila výletu seniorů do Botanické zahrady v Praze Troji.
Abych byla zcela upřímná, měla jsem trochu obavy. Den před výletem se totiž Prahou z ničeho nic přehnal pořádný liják a já jsem si představovala skupinu staroušků, jak se krčí v Tróji pod stromem, zmoklí jako hejno slepic, jak si nad nimi zodpovědní pracovníci zoufají, neboť je musí uklidnit, usušit a dopravit v pořádku zpět do domova.
Nic takového však nenastalo.
Ve čtvrtek zářila Praha tím nejpříjemnějším letním počasím. Ani horko, ani zima. Proudění vzduchu, skvělé výhledy, žádný smog. Pracovnice Domova zvládly neuvěřitelné. Do tranzitu a osobního auta se nalodilo 12 lidí: 7 klientů, 5 pečovatelů, 3 vozíčky.
Projížděli Prahou přes Malou Stranu. Naše bábinka mi hned hlásila, že viděla malostranské paláce, že je vše opravené, bílé a Praha je moc krásná. Po dvaceti letech totiž viděla budovy, kde kdysi dávno pracovala. Už to byl zážitek.
Botanická zahrada se představila v nejlepším světle. Letničky všech tvarů a barev zářily, růže ještě neodkvetly, v lučních partiích svítily třezalky, chrpy a slzičky (hvozdíky), zkrátka krása krásoucí.
Starouškové se nejprve prošli stinnou hajní partií, kde poznávali rostliny, které mívali ve svých zahrádkách. Potom se usadili v pohodlných křesílkách, která nabízí botanická zahrada svým návštěvníkům, pojedli výtečné a měkké tousty, které pro ně večer připravila Bára (díky, Báro!), popili čaj a vypravili se k jezírku. Kdo mohl, ten šel, kdo nemohl, ten se vezl. Každému byla poskytnuta individuální péče (mělo by se říci „profesionální“), ale to je málo. Bylo to více. Byla to péče lidsky něžná, empatická, láskyplná. Díky za ni.
U jezírka bylo tak hezky, že se i bábinka nechala přemluvit, že ujde pár kroků… Obdivovali jsme flóru i faunu, kosatce, lekníny, vážky, želvičky a dokonce pulce!
Po sportovním výkonu nastal čas na relaxaci u kávy pod slunečníkem. Denivky všech barev nám k tomu zářily, byl klid a mír.
Jenomže já jsem si plně vědoma, jaká je za tím klidem a mírem obrovská práce. Jak je obtížné sladit různé nároky všech staroušků a možnosti „Domova“ a vyladit vše do takové harmonie, která se zdá být bezchybná.
Skláním se proto před Ivanou, Kateřinou, Janou, Alenkou, Bárou a paní Němcovou, že to vše dokázaly.
Jsem moc vděčná. Děkuji.
Ludmila Šidlichovská
