Sté narozeniny oslavila s rodinou a v péči Charity
Velké oslavy zažil minulý týden Domov se zvláštním režimem v pražských Hlubočepích. Zdejší klientka Alžběta Srbená se 15. listopadu dožila 100 let. Přinášíme reportáž z oslavy, kterou zachytil redaktor Katolického týdeníku pan Jiří Prinz.
„Nejsem rozcuchaná?“, ptá se paní Alžběta Srbená krátce před začátkem oslav. „Kdepak. Máte krásný francouzský cop,“ uklidňuje ji Ivana Otřísalová, vedoucí Domova se zvláštním režimem Arcidiecézní charity Praha v Hlubočepích, kde se oslava koná.
Jubilantku usazuje Ivana Otřísalová k prostřenému stolu, kde ji už netrpělivě očekávají ostatní klienti zařízení katolické charity. Služeb zdejšího Domova jich využívá celkem osm, každému z nich je přitom věnována individuální péče. Platí to i pro paní Alžbětu. „Víme, že každý den vstává mezi osmou a devátou hodinou a že po ranní hygieně ráda ještě zůstává na lůžku. Počítáme s tím a respektujeme to,“ říká Ivana Otřísalová. Paní Alžběta už podle ní sice špatně slyší a není schopna se sama najíst, 
rozhodně ale neztratila chuť do života. „Pořád si ráda pochutná na dobrém jídle, nejraději má sladké. Ten dnešní dort ji proto určitě potěší,“ naráží Ivana Otřísalová na „zlatý hřeb“ oslav. Má pravdu. Čokoládový sachr „bábince,“ jak paní Srbenou její blízcí nazývají, očividně chutná. Radost má i z květin, které ji předává ředitel pražské Arcidiecézní charity Jaroslav Němec, či z polibku od paní vedoucí Ivany Otřísalové. Život k ní přitom vždycky vlídný nebyl.
Narodila se jako poslední z osmi dětí na sklonku 1. světové války. Sotva vystudovala obchodní akademii a začala pracovat jako úřednice – dokázala prý zvládnout těsnopis i v němčině -, vypukla opět válka. Krátce po jejím skončení se u nás moci chopili komunisté a paní Alžběta, která akorát založila rodinu, mohla brzy pocítit „úspěchy socialismu“ na vlastní kůži. „V roce 1953 přišla měnová reforma a my jsme přišli o všechny peníze. Byli jsme chudí jako kostelní myši,“ vzpomíná na padesátá léta dcera paní Srbené Ludmila.
Domov mamince prodloužil život
Do svých bezmála devadesáti let dokázala paní Alžběta dělit svůj čas mezi manžela, práci, sebevzdělání - chodila několik let na soukromé hodiny angličtiny - a milovaná vnoučata. Před pěti lety však upadla a její zdravotní stav se prudce zhoršil. Příbuzní se obávali nejhoršího. „Už neměla chuť žít. Vypadalo to opravdu špatně. Naštěstí se dostala do zdejšího Domova a tady najednou pookřála. Bylo vidět, jak se jí tu líbí, dostala novou chuť do života. Jsem přesvědčena, že jí toto charitativní zařízení prodloužilo život minimálně o pět let,“ uzavírá dcera Ludmila.
Jiří Prinz, KT 47/2017
