Arcidiecézní charita Praha

Jak potravinová pomoc vypadá?

Lidé nám obvykle napíšou nebo zatelefonují a popíšou poměrně detailně svoji situaci. Včetně té finanční. Jsou to mnohdy silné příběhy. Pro většinu lidí, kteří žijí v dostatku, je těžké si to vůbec představit. Utkvěl mi v paměti dopis od seniora, kterému po zaplacení všech poplatků a nájmu zbylo z důchodu 300 korun měsíčně. Za to si měl pořídit jídlo, léky, oblečení a další nezbytné věci. Dokud si prý mohl přivydělat, nějak vyšel. Pak se mu začalo zhoršovat zdraví a už nemohl na brigády. Říkal, že ztratil důstojnost: „Vůbec už nevím, jsem-li ještě člověk, nebo nepotřebný odpad.“ To je přeci hrozné.

Obracejí se na nás také rodiny s dětmi, lidé, kteří jsou zadlužení, kteří skutečně nemají co jíst. Jsou to prosby o pomoc plné zoufalství.

Rozdávat jídlo ale nestačí.

Některým z nich můžeme pomoci v rámci sociálních služeb. Maminku samoživitelku s dětmi, která nebyla schopná platit nájem a majitel ji vyhazuje z bytu, můžeme přijmout v azylovém domě. S člověkem, který je zadlužený, můžeme postupně pracovat v rámci naší sociální poradny a pomoci mu situaci zvládnout. Téměř všechny případy a životní situace spojuje jedno: materiální nedostatek. Je tedy potřeba dát takovému člověku jídlo, ošacení, hygienické potřeby. Zkrátka to základní, co potřebuje k životu, aby mohl obstát v běžných situacích. A protože těchto případů se v poslední době objevuje více a více, rozhodli jsme se vytvořit v rámci Arcidiecézní charity Praha samostatné oddělení. Dát celé této pomoci systém. Vzniká proto Středisko přímé a humanitární pomoci.

Co spadá do jeho náplně?

Řadu věcí už děláme a je třeba je vzájemně propojit nebo kvůli narůstající potřebě rozšířit. Provozujeme a budujeme humanitární sklady, zejména trvanlivých potravin, oblečení a hygienických potřeb. Někdy i nábytku a čehokoli dalšího, co jako Charita dostaneme darem a můžeme využít pro potřeby lidí v nouzi nebo při mimořádných událostech. V rámci programu FEAD, který z prostředků EU podporuje ministerstvo práce a sociálních věcí a který běží už druhým rokem, distribuujeme skutečně tuny pomoci. Středisko nebude mít na starosti jen distribuci pomoci, ale i její získávání v akcích, jako je například Národní potravinová sbírka, ve spolupráci s potravinovou bankou atd.

Naší vizí je mít funkční síť pomoci tak, abychom byli schopni pružně reagovat, když se na nás obrátí člověk z jakéhokoli místa v arcidiecézi. V případě, že byste věděli o člověku nebo rodině s dětmi žijícími v pražské arcidiecézi, která by potřebovala materiální podporu, dejte nám prosím vědět. Chceme pomáhat i lidem, kteří by sami o pomoc nepožádali, ačkoli žijí v hmotné nouzi. Kontaktní osobou je Pavel Kopka – e-mail kopka.pavel@praha.charita.cz.

Potřebné ale nelze jen zahrnovat věcmi zadarmo.

To také neděláme a dělat nechceme – tedy zahrnovat. To by se v konečném důsledku obrátilo proti potřebným. Vzalo by jim to vlastní aktivitu. Stali by se pasivními, ztratili veškeré své schopnosti i motivaci. Takže součástí materiální pomoci musí být doprovázení člověka v tom, aby ze své situace aktivně hledal cestu ven. Musíme přistupovat k potřebným opatrně, abychom jim ještě více neuškodili – odborníci by řekli s ohledem na zvyšování možností sociálního začleňování. Ideálně má být materiální či finanční pomoc doprovázena právě nějakým opatřením, které vede k začlenění zpět do společnosti. Maminkám s dětmi v sociálních bytech jsme dávali potraviny a domluvili jsme se s nimi, že peníze v hodnotě potravin, které ušetří, dají na splátku svého dluhu. Lidi, kteří žijí na ulici a jimž dáváme v rámci terénní práce jídlo, zveme zároveň do noclehárny, aby namísto squatu začali přespávat jinde, kde je možnost hygieny a kde je k dispozici návazná pomoc.