Inventura projektu MEDEVAC za rok 2012
Pravidelně vás informujeme o pacientech projektu MEDEVAC, který financuje Ministerstvo vnitra a za Arcidiecézní charitu Praha poskytuje sociální servis klientům Středisko Migrace. Po zdravotnické stránce zajišťuje projekt Fakultní nemocnice Motol, Všeobecná fakultní nemocnice a Olivova dětská léčebna.
V tomto roce se v rámci projektu Medevac léčili pacienti z Libye, Barmy, Sýrie a v navazujícím projektu Fakultní nemocnice Motol holčička z Kambodži. Celkem přiletělo 24 pacientů s doprovodem. Věkové rozpětí je velké, od 8 měsíců do 42 let.
Na programu spolupracujeme s MV od roku 2006, kdy šlo převážně o dětské pacienty. „Novinkami v roce 2012 je účast dospělých pacientů a oproti minulým rokům velká rozmanitost, která souvisí s různou mentalitou a kulturou daných zemí,“ doplňuje Světlana Porche, ředitelka Střediska Migrace.
Pacienti přiletěli převážně s kardiologickými a ortopedickými vadami. Důležité je říct, že všechny operace dopadly dobře a pacienti se vrátili domů v pořádku. Několik pacientů zde ještě zůstává kvůli rekonvalescenci. „Nejvíc mi utkvěla v paměti malá Lin, která když přiletěla byla v tak vážném stavu, že se lékaři obávali, že nepřežije let do České republiky. Když jsem ji viděla poprvé, jen plakala, když odlétala, bylo to zdravé, šťastné dítě a přesně toto je cílem programu MEDEVAC.“
Klientům zajišťujeme veškerý sociální servis. Jedná se o sociální asistenci, zprostředkování tlumočení a komunikaci se zdravotnickými zařízeními a rodinnými příslušníky. Dále nakupujeme doplňkové potraviny, hygienické potřeby a vhodné oblečení, ale připravujeme i volnočasové aktivity. Pobyt v neznámém prostředí se snažíme pacientům a jejich doprovodu co nejvíce zpříjemnit. Po operaci a dostatečné rekonvalescenci se snažíme klientům ukázat i jiné prostředí, než jen nemocniční. Velký úspěch měl například výlet lodí po Vltavě nebo procházka na Pražský hrad. „U těchto výletů jsme úspěch předpokládali, ale co nás překvapilo, bylo, jaký ohlas vzbudí různé druhy městské hromadné dopravy,“ říká Světlana. „Místo výletu po památkách jsme jezdili několik hodin metrem, tramvají a autobusy“ usmívá se. “Výlety jsou jednak něčím, na co se mohou těšit a zároveň malou odměnou, za všechnu bolest, kterou vydrželi,“ říká Světlana.
„Tento projekt máme rádi pro jeho pestrost a hlavně pro to, že to jsou příběhy se šťastným koncem, alespoň po zdravotnické stránce. Většinou se pacienti vrací do politicky nestabilních zemí, kde často nemají zajištěny základní potřeby. Přesto se tam těší, protože se často jedná o početné rodiny a tak se rodiče nemohou dočkat, až uvidí ostatní děti, které nechali doma,“ uzavírá vyprávění Světlana Porche.
