Děti se lektorům projektu Tváře lásky svěřily s šikanou
V lektorském týmu preventivního vzdělávacího projektu Tváře lásky působily Bc. Iva Kirejevová a Bc. Irena Ratajová, zástupkyně sociálně právní ochrany dětí města Říčany. V rozhovoru sdělují své zkušenosti ze setkávání s žáky základní školy.
Kde jste jako lektorky Tváří lásky působily, jak velkou skupinu jste vedly?
Setkávaly jsme se s žáky druhého stupně základní školy, konkrétně se jednalo o sedmý ročník. Ve třídě bylo 22 dětí.
Přicházely jste za dětmi přímo do jejich školy?
Ano, setkávaly jsme se ve školní třídě, kde mají děti běžnou výuku. Před každým setkáním jsme děti poprosily, aby přemístily lavice a utvořily kroužek.
Jaká témata je bavila nejvíce?
Respekt, agrese a prostituce. A také téma násilí, kdy jsme narazili na problematiku kyberšikany. Děti byly problematikou pohlceny, měly spoustu otázek, sdělovaly vlastní zkušenosti.
Co vás během setkávání s dětmi nejvíce překvapilo?
Překvapila nás otevřenost dětí, kdy hned během prvního setkání se tři děti svěřily s vlastním zážitkem šikany. Dále nás překvapila velká míra aktivity dětí. Zajímavé byly reakce dětí na současnou migrační situaci. Děti velmi emotivně vyjadřovaly velké obavy z uprchlíků s tím, že například bezdomovci nebudou mít díky nim, kde pobývat. U někoho se objevil i strach vycházet ven ze svého bydliště, „až tu budou“. Dále nás při probírání tématu gender překvapily velmi silné genderové stereotypy chlapců.
Zmínily jste šikanu. Jak reagovaly ostatní děti, když se tři jejich spolužáci svěřili, že mají se šikanou zkušenost? Jak jste reagovaly vy?
Bylo patrné určité rozdělení třídy. Zvláště se to týkalo děvčat. Jednalo se především o ostrakizaci, posmívání, zesměšňování jedné konkrétní žačky. Bylo možné sledovat rozdělení rolí agresor, pohůnci a oběť. Vzhledem ke skutečnosti, že jsme pracovnice OSPOD, vešly jsme se školou v této záležitosti v další spolupráci.
V čem jste měly v průběhu projektu těžkosti a co vám naopak šlo se skupinou nejlíp?
Jako největší těžkost jsme vnímaly velikost naší skupiny. Bylo komplikované uhlídat klid ve skupině, udržet pozornost, když se například na druhé straně dítě svěřovalo s nějakým nepříjemným zážitkem. Se skupinou se dobře pracovalo v menších skupinkách. Skupina byla celkově aktivní a zvídavá, proto se nad naše očekávání poměrně snadno probírala i velmi těžká, závažná témata.
Co podle vás přinesl projekt dětem na základní škole, myslíte si, že je pro ně vhodný?
Projekt je podle našeho názoru vhodný pro sedmý ročník a výše. Přínosem pro děti předpokládáme v základní orientaci v daných oblastech, dovednost vyhledat pomoc a především doufáme v preventivní charakter vůči rizikovému chování.
Jste partnerem zastupujícím v projektu sociálně právní ochranu dětí, objevily se vám díky projektu nějaké nové souvislosti s vaší prací?
Ano, určitě. Především jsme se setkávaly s některými našimi klienty v jejich přirozeném vrstevnickém prostředí. Jednalo se o oběť poměrně závažné šikany, dále dítě jako oběť táhlého porozvodového konfliktu, dítě v pěstounské péči a dítě z velmi slabého sociálního zázemí, které je nuceno ve svých 14 letech k výdělečné práci. Přínosem byla tedy možnost vidět klienta (dítě) z jiné perspektivy, například v interakci s vrstevníky.
Projekt TVÁŘE LÁSKY probíhá v období od 1. května 2015 do 30. června 2016 za podpory Norských fondů a ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha. Projekt Magdala, služba Arcidiecézní charity Praha, tímto rozšiřuje pole své činnosti o terénní preventivní aktivity s dětmi a s mladistvými.
