Arcidiecézní charita Praha

Antonyho otce našly před třiceti lety na zastávce autobusu řádové sestry. Byl odvržen vlastní rodinou, vyhnán z rodné vesnice, byl bez peněz a nemocný. Důvodem jeho vyloučení byla nepříjemná nemoc pojící se se sociálním stigmatem – lepra. Sestry zavedly mladého nemocného muže do leprosária. Zde si mohl odpočinout, dostal jídlo, léky a – potkal zde svou životní lásku. Zamiloval se do dívky, která rovněž trpěla leprou, navíc i epilepsií. Přes své těžké osudy se oba mladí rozhodli svou lásku potvrdit manželstvím a pokusit se založit „normální“ rodinu.

Jejich svazek byl obdařen dvěma zdravými syny. Rodinu se mladí manželé snažili zodpovědně živit, otec pracoval jako švec, maminka jako pomocnice v domácnostech. Jelikož vzdělání pro chlapce bylo i přesto nad jejich možnosti, hledali způsob, jak šikovným chlapcům možnost chodit do školy navzdory skromným příjmům neupřít. Pro jednoho syna vzdělání zaplatit dokázali, pro Antonyho se cestou ukázala být Adopce na dálku^®.

Antony byl součástí našeho programu devět let, od sedmé třídy základní školy až do absolvování bakalářského studia. Máme velkou radost, když vidíme, jaké ovoce náš program přinesl. „Cítím vděčnost za všechnu pomoc a lásku, která ke mně doputovala až z Česka. Adopce na dálku^® byla pro naši rodinu opravdovým požehnáním,“ říká Antony. Rodičům se podařilo vychovat slušného člověka. Nikdy se nestyděl za nemoc svých rodičů, všemožně jim pomáhal – mimo jiné se právě takto naučil i výborně vařit. Jeho otec zbožňuje jeho placky čapátí a jídlo z rýže Biryani. To, že mu rodiče kromě výchovy nemohli dopřát vzdělání, se podařilo díky českým dárcům změnit. Jménem Antonyho a jeho rodiny tímto děkujeme Vám všem, kteří s námi pomáháte dětem s podobnými osudy.

Foto: Antony před devíti lety a dnes.